DKK u psů

Kyčelní kloub je kulový kloub tvořený hlavicí femuru (kosti stehenní) a acetabulem (kyčelní jamkou). Za normálních okolností je to pevný kloub, který je schopen snášet velkou zátěž, jak pasívní, tak aktivní.

DKK je vývojové onemocnění, na kterém se podílí celá řada faktorů.

Mezi “vnitřní“ patří genetická informace, která určuje tvar kloubních struktur, inervaci, případně velikost svalové hmoty v oblasti kyčelního kloubu.
Do “vnějších“ potom řadíme především plemennou příslušnost, velikost zvířete, způsob výživy, rychlost růstu a další.
Vznik DKK je výslednicí působení genetických a vnějších faktorů.

V okamžiku narození štěněte je kyčelní kloub zcela zdravý i u jedinců, u kterých se později vyvíjí DKK. Tento stav trvá zhruba do čtrnácti dnů věku zvířete. Poté může dojít ke vzniku tzv. laxity kyčelního klubu, což je jeho nedostatečná pevnost. Jejím následkem se v kloubu postupem času mohou rozvíjet degenerativní změny. Nejkritičtější období vývoje je v prvních dvou měsících života, kdy dochází k postupnému nahrazování chrupavčitého modelu kloubu kostní tkání, vyvíjí se svalovina a rozvíjí se definitivní inervace v oblasti kyčle.

Z hlediska prevence je proto nutné zaměřit se na všechny rizikové faktory. Genetiku jsme schopni ovlivňovat pouze přísnou selekcí v chovných programech, která by měla přinést snížení výskytu DKK u dalších generací. Ovlivnění výskytu DKK tímto způsobem je problematické a zdlouhavé s poměrně nejistým výsledkem. Jako majitelé psů ovšem můžeme do určité míry eliminovat vnější faktory, které ve vývoji DKK hrají také důležitou roli. Jedná se především o výživu a zátěž. Je zjištěno, že abnormální zátěž, jak nedostatečná, tak nadměrná, negativně ovlivňuje růst kloubní chrupavky.

Nadměrná zátěž představuje daleko větší nebezpečí. Adekvátní výživa je i v současnosti věc, nad kterou se vede silná polemika mezi širokou veterinární a chovatelskou veřejností. Nicméně i zde se krystalizují názory, které mají ověřený podklad a jsou statisticky doložitelné. V oblasti výživy u některých chovatelů přetrvává domněnka, že rostoucí pes velkého plemene potřebuje dotovat minerály, především vápník a fosfor , a to "čím více, tím lépe". Tento názor je  neopodstatněný u zvířat krmených kvalitní kompletní granulovanou stravou. Je dokázáno, že organismus se poměrně dobře vyrovnává s nedostatkem vápníku, ale jeho nadbytek není schopen účinně regulovat. Samozřejmě existují případy, kdy je dotování minerálů indikováno, ale vždy by takovému rozhodnutí mělo předcházet pečlivé stanovení diagnozy veterinárním lékařem. Optimálním řešením výživy v době růstu štěňat se dnes jeví používání kompletních granulovaných směsí určených pro dané plemeno a věk, které svým složením plně pokrývají veškeré výživové požadavky rostoucího psa. Tím odpadá nutnost dotování stravy dalšími doplňky.

Z hlediska správného krmení je nejdůležitější období zhruba do jednoho až jednoho a půl roku. V tuto dobu bývá prakticky dokončen vývoj kostry a tím  končí i nejrizikovější období pro rozvoj ortopedických problémů.