Vedilab
7.1.2011
Onemocnění prostaty se týká většinou psů starších 5 let, nejčastěji postižení psi jsou nad 10 let stáří. Relativně více nemocných psů patří mezi velká plemena (zejména NO, dobrman, SBT).
Nejčastějším příznakem onemocnění prostaty je přítomnost čiré krve v moči, která často i samovolně odkapává z močové trubice mimo močení. Pes mívá problémy s udržením moči. Močí častěji po malých dávkách, někdy bolestivě a s obtížemi. Vlivem zvětšení prostaty dochází většinou i k obtížnějšímu kálení, častému hrbení s nucením na kálení (tzv. tenesmy).
Nejčastější onemocnění představuje tzv. benigní hyperplazie prostaty, což je v podstatě nezhoubné zvětšení její tkáně vzniklé vlivem vysoké hladiny pohlavních hormonů. Dalším častým problémem je vznik prostatických cyst (tkáňových dutinek s náplní). Zánět a abscedace prostaty (prostatitis) se projevuje bolestí podbřišku a většinou je provázena teplotou. Nádorové procesy prostaty – většinou adenokarcinomy – jsou u psů relativně vzácné zhoubné procesy často vytvářející metastázy.
Nejlepší vyšetřovací metodou pro tkáně prostaty je sonografické vyšetření, při němnž lze ideálně posoudit charakter tkáně, měřit velikosti a srovnávat vývoj nemoci a efekt její léčby. Vhodné je i doplňkové laboratorní vyšetření výplašku prostaty a krevního obrazu.
Nejlepší terapie nezhoubných procesů prostaty je kastrace psa, kdy vlivem snižující se hladiny pohlavních hormonů prostata velmi rychle atrofuje (zmenšuje se) a přestává psovi působit problémy. U psů, kde není vhodné provedení chirurgického zákroku lze podat léky s antitestosteronovým efektem, antibiotika a protizánětlivé léky, které dočasně prostatu zklidní. Zhoubné nádory prostaty se dají smysluplnně řešit pouze chirurgickým vytnutím celé prostaty, což je úkon technicky značně náročný a často vede k postoperačním komplikacím ve formě inkontinence (neudržení moči ).
