7.1.2011
Představují velmi častý problém, zejména u dlouhosrstých plemen. Příčinou vzniku kožní infekce je obvykle poranění kůže a rozšíření běžných baktérií ze srsti a okolní zdravé kůže. Nejčastěji dochází k vytváření mokvavých ložisek na tvářích a krku. Velice často má pes současně infekci i v ušním kanálu. Zánět silně svědí, proto se intenzivním škrabáním rychle rozšiřuje.
Časté koupání psů v řekách a rybnících také v létě přispívá k rozvoji kožní infekce.
Velkou roli hrají dále ektoparazité – zejména blechy, klíšťata a zákožky svrabové. Tito parazité dráždí kůži a způsobují výrazné svědění.
Je nutné zavést opatření, která budou co nejlépe bránit možné invazi parazitů.
Při celkově začervenalé kůži a intenzivní svědivosti je nutno myslet i na alergické reakce. Ty jsou u psů i koček daleko častější, než se většina lidí domnívá. Rychlému šíření již vzniklých mokvavých ložisek na kůži předejdeme včasným ostříháním srsti nad lézí a v jejím okolí. Zasušovat a dezinfikovat doporučujeme pouze vodorozpustnými roztoky (řepík, heřmánek, jódové roztoky apod.). Nikdy nepoužívat zásyp! Roztoky s heřmánkem jsou ale problematické u alergiků.
Je-li kůže zasažená ve větším rozsahu, kůže v ložisku je zesílená a výrazně mokvá, je třeba včas nasadit celkově antibiotika.
I záněty zvukovodu se vyskytují v létě častěji.
U šarpejů je predispozice k zánětům zvukovodu vzhledem k mnohočetným kožním záhybům.
Labrador retrívři a špringršpanělé mají v ušním kanálu větší množství apokrinních žlázek než jiná plemena a tedy větší tendenci k sekreci mazu.
Kokršpanělé mají větší výskyt těžkých proliferativních zánětů než jiná plemena. Částečně to souvisí s tvarem ušních boltců a zhoršeným větráním ušního kanálu.
U řady zvířat působí negativně velké množství chlupů v ušním kanálu.
V létě souvisí zvýšené riziko zánětu zvukovodů s častým plaváním, pohybem v rose nebo na dešti.
Na ošetření uší je vhodné mít doma dezinfekční roztok (jsou komerčně vyráběné) a po každém koupání psovi preventivně uši vypláchnout a vysušit. Pokud toto opatření nestačí, je obvykle nutná lokální antibiotická léčba.